Results 10 of 30
|
[ OTHER LITERATURES]
|
| ... za to. Nechtìl bych být mladý ani za zlaté prase. Mládí je dobré akorát k tomu, aby se èlovìk vyblbnul a dal si potom pokoj. V dobì, kdy tón ve spoleènosti udávají omládlí svazáci, jako by tomu bylo naopak. V mládí, za komunistù, byla spousta lidí nechutnì rozumných. Dnes, snad ... |
|
[ OTHER LITERATURES]
|
| ... skotské) už také pomalu, ale jistì dopíjím... Ostatní "radovánky" snad už také jednou proboha nechají starce na pokoji a èlovìk bude mít koneènì navždy pokoj. Unavený, jako bych byl starý 3000 let, èekám už jen na odpoèinek. Dìti mi dosud pod návalem první staøecké prchlivosti lezly dìsnì na nervy. Nyní ... |
|
[ OTHER LITERATURES]
|
| ... za to. Nechtìl bych být mladý ani za zlaté prase. Mládí je dobré akorát k tomu, aby se èlovìk vyblbnul a dal si potom pokoj. V dobì, kdy tón ve spoleènosti udávají omládlí svazáci, jako by tomu bylo naopak. V mládí, za komunistù, byla spousta lidí nechutnì rozumných. Dnes, snad ... |
|
[ OTHER LITERATURES]
|
| ... skotské) už také pomalu, ale jistì dopíjím... Ostatní "radovánky" snad už také jednou proboha nechají starce na pokoji a èlovìk bude mít koneènì navždy pokoj. Unavený, jako bych byl starý 3000 let, èekám už jen na odpoèinek. Dìti mi dosud pod návalem první staøecké prchlivosti lezly dìsnì na nervy. Nyní ... |
|
[ FICTION]
|
| ... nimi... Nakonec mi oba zmizeli z oèí. RÁNO Mé noci skonèily ránem. Bylo ošklivo. Pršelo a dešové kapky smutnì ukaly na má okna; v pokoj i bylo tma, venku pošmourno. Hlava mne bolela a toèila se; mrazilo mne v celém tìle. „Pøišlo jim psaní mìstskou poštou, milostpane, listonoš ho pøinesl," ... |
|
[ FICTION]
|
| ... babka, ale nevím proè, najednou jsem si ji pøedstavil s vyhaslým pohledem, vrásèitou, ohnutou, vetchou. Nevím proè, ale najednou jsem si pøedstavil, že mùj pokoj zestárnul stejnì jako babka. Stìny a podlaha vyrudly, všechno zešedlo, pavuèin bylo ještì víc. Nevím, proè se mi zdálo, když jsem se podíval oknem, že ... |
|
[ FICTION]
|
| ... neustoupil, i kdybych do nìj musel vrazit? Jaké by to asi bylo? Ta drzá myšlenka mì postupnì tak ovládla, že mi nedávala ani chvíli pokoj. Neustále jsem o tom snil a schválnì co nejèastìji chodil na Nìvský, abych si co nejjasnìji pøedstavil, jak to provedu, až se k tomu odhodlám. ... |
|
[ FICTION]
|
| ... Zvìrkove, urazil jsem vás, ale..." „Urazil? V-vy? M-mì? Uvìdomte si, vážený pane, že mì nikdy a za žádných okolností nemùžete urazit." „Dejte pokoj a zmizte!" zpeèetil to Trudoljubov. „Jedem!" „Olympie patøí mnì, pánové, domluvili jsme se," zvolal Zvìrkov. „Nic nenamítáme," odpovídali mu se smíchem. Stál jsem jako poplivaný. ... |
|
[ FICTION]
|
| ... ji stále ve stejné situaci. S neobyèejnou jasností se mi vybavoval z celého vèerejška právì ten jeden okamžik, a to když jsem osvìtlil sirkou pokoj a spatøil její bledý, zkøivený oblièej s muèednickým pohledem. Jaký ubohý, jaký nepøirozený, jaký køivý úsmìv mìla v té chvíli! Ale tenkrát jsem ještì nevìdìl, ... |
|
[ FICTION]
|
| ... životù, které jsem od té doby prožil. Cožpak to nevidíš, Jaku? Tak se stáváme lidmi, tak rosteme, tak se vyvíjí duch." „Dej s tím pokoj," odpovìdìl mi rychlými, nesmlouvavými údery kotníkù, které jsem tak dobøe znal. „Poslouchej, co ti strejda poví. Já jsem Jaké Oppenheimer. Vždycky jsem byl Jaké Oppenheimer. ... |
|
[ POETRY]
|
| ... víra v rozpuku-li jest. A již temnota ruch domu tlumí. Otec, dcery v snách, jen matka bdí; pøijme hosta nejlépe, jak umí, v pokoj nejhezèí ho uvádí. Než se poohlíd, jíst mu dá a pít. Uctivši ho, dobrou noc mu dí. Veèeøe však dobøe upravené, døív než se ji ... |
-
Libri.it
-
Illustrati
-
